2001 - 2005
2001 – Zdislava „INDIÁNI“
Účast: 32 dětí + 13 dospělých = celkem 45 osob
Cesta na tábor: vlakem až do zastávky Zdislava – vlaková zastávka byl významný bonus tohoto tábořiště – využívali jsme na výlety
Ubytování: tábořiště jsme si pronajali od soukromníka z Kralup, a jak se časem ukázalo, byla to jeho komerční aktivita, což před námi úspěšně zamlžoval, ale šlo mu především o zisk. Z této situace vyplynulo během tábora spousta problémů, ale nakonec jsme vše nějak vyřešili – nicméně – nikdy více komerční pronájem!!!
Naše tábořiště se nacházelo jen pár kilometrů za obcí Zdislava blízko Liberce. Zdislava není nijak zvlášť zajímavá vesnice. V současnosti má asi 260 obyvatel. Pro nás bylo ale užitečné, že má vlakovou zastávku, díky které jsme mohli podnikat výlety do okolí. Tábořiště s podsadovými stany leželo na břehu malého potůčku, který se stal velkým lákadlem pro nejedno vodomilné dítko. Uprostřed tábora bylo postaveno tee-pee, které se dobře hodilo pro naše indiánské prostředí. Z jedné strany našeho tábořiště se rozprostírala louka a z té druhé nás obklopoval les, takže jsme měli ideální prostředí na všechny druhy her.
Vaření: poprvé jsme vařili ve vojenské polní kuchyni, což byla celkem výzva. Nakonec jsme to nějak zvládli, ale do budoucna víme, že tento druh kuchyně vyžaduje nejen zvláštní dovednosti, ale hlavně velkou fyzickou sílu pro manipulaci s těžkými kotli. Takže se hodí spíš pro silné muže než pro slabé dívky nebo dokonce postarší kuchařky.
Vodu jsme vozili na káře z blízkého statku, ale i tady jsme narazili na problém, protože pronajímatel za vodu neplatil, takže majitel studny zavřel kohoutky. Museli jsme se od majitele základny distancovat a uzavřít se statkářem vlastní dohodu, která nakonec fungovala k oboustranné spokojenosti. Ale chvíli to vypadalo, že budeme mít tábor bez zdroje pitné vody.
Do Zdislavy se jezdilo nakupovat na kole (místní skládačka), do Liberce autem.
Celotáborová hra: „VELKÉ MÍROVÉ SHROMÁŽDĚNÍ INDIÁNSKÝCH KMENŮ“
Jak již z názvu hry vyplývá, v naší celotáborovce jsme se ocitli na americkém kontinentu na území rudých tváří, kterými jsme se na 14 dní sami stali. Naše družstva se stala indiánskými kmeny – mírového shromáždění se zúčastnili kmeny – ČEJENI, NAVAHOVÉ, ASINIBOINOVÉ a IROKÉZOVÉ. Každý z nás dostal také své indiánské jméno podle svých vlastností. Byli mezi námi např. bojovníci: Vtipný Prkno, Poznamenaný Hráč, Zářící Srnka, Doutnající Cop, Třetí Dech, Vychrtlá Myšlenka, Ochočený Tomahawk, Rozeklaný Klen a mnoho dalších…
Jak už to tak na našich táborech bývá, netrvalo dlouho a všichni jsme se cítili jako v pravé indiánské vesnici. Už druhý den jsme měli svého šamana. Dřevo se rozhodně nesekalo sekyrami, ale opravdovými tomahavky a spát jsme nechodili do stanů, ale našich malých tee-pee. Ta zvířata, co se nám pásla okolo tábořiště, nebyly žádné krávy, ale pravé americké tatanky. Při jedné hře jsme si ulovili ryby, které jsme si připravili na ohni podle receptu indiánských babiček. Vyráběli jsme také jednoduché indiánské náčiní na lov. Naše ušité oděvy jsme si pak zdobili kůží z ulovených zvířat. Nechyběla ani táborová batika, kterou jsme použili tentokrát na trička. Všichni naši indiánští bojovníci a bojovnice změřili své síly v olympiádě sestavené z indiánských disciplín – střelba lukem, hod oštěpem nebo polenem apod. Užili jsme si také spoustu sportovních i lehce bojových her na louce i v lese. Celý tábor nám zakončily indiánské svatby. Jednotliví bojovníci žádali náčelníky kmenů o svou vyvolenou dívku. Náčelníci ale své dcery nedávali zadarmo, bojovníci museli přinést dar nebo nějakou krmi.
Navštívená místa:
Liberec – návštěva zoologické nebo botanické zahrady, prohlídka města, několikrát jsme využili liberecký krytý bazén s tobogánem.
Ještěd – výstup na známou horu s vysílačem ve tvaru rotačního hyperboloidu.
Jablonné v Podještědí – Zámek Lemberk – renesanční zámek se zajímavou venkovní štukovou malbou i vnitřní výzdobou, Zdislavina studánka se zázračnou vodou,
Kryštofovo údolí - Muzeum betlémů, viadukt – technická památka z let 1898-1900, nevede rovně, ale do oblouku, má čtrnáct podpěrných sloupů na 198 metrů délky. Jeho výška dosahuje 30 metrů.
Roimund – zřícenina hradu uprostřed lesa, kterou jsme jen těžko hledali…
2002 – Mladá Vožice „PRAVĚK“
Účast: 32 dětí + 10 dospělých = celkem 42 osob
Ubytování: tábor se nacházel na malé mýtině v lese, u osady Blatnice, cca 10 km od Mladé Vožice, v kraji Blanických rytířů. Nejbližší rybník se jmenovat Kozák (a byl koupací). Tábořiště jsme si letos opět pronajali od soukromníka, ale ten tam pořádal vlastní tábory pro děti, takže loňská špatná zkušenost s komerčním pronájmem se naštěstí neopakovala. Majitel byl trochu „drsoň“ (pracoval jako policista), takže děti ze svého oddílu moc nerozmazloval, podle toho taky vypadalo tábořiště – žádný zbytečný luxus, ale fungovalo - podsadové stany, jídelna - stoly a lavice pod armádním stanem, 2 kadibudky v lese, mytí v potůčku… zkrátka PRAVĚK…
Vaření: jedinou stavbou byla dřevěná srubová kuchyně, dost malá, do které se vešly sotva dvě kuchařky, ale vařit se tam nějak dalo. Zdrojem vody nám byla studánka uprostřed tábora.
Nákupy se vozily autem z mladé Vožice (cca 10 km).
Hra: „CESTA DO PRAVĚKU“
Přežití v pravěku se nám zkombinovalo s katastrofálními povodněmi toho roku, které postihly skoro celé Čechy. Voda nás sice neohrožovala přímo na životě, přesto došlo na dvoudenní evakuaci tábora – na dva dny jsme museli opustit naše pravěké sídliště a uchýlit se do blízké školy. Když voda opadla, vrátili jsme se zase zpátky do pravěku… a houby rostly jako divé !!!
V našem PRATÁBOŘE sídlily 3 pratlupy: TLUPA MAMUTŮ, TLUPA JELENŮ, TLUPA MEDVĚDŮ a taky samozřejmě VELETLUPA VLKŮ
Na našem PRAtáboře jsme si vyzkoušeli mnoho pravěkých dovedností a řemesel – výrobu keramiky, rozdělávání ohně (samozřejmě bez sirek), tkaní látek na různých druzích stavů, práci s kůží, práci se dřevem, typické pravěké batikování…
Na fotbálek došlo jen výjimečně, protože tábořiště bylo trvale podmáčené, ale když se vyčasilo, tak občas došlo i na koupání v nedalekém rybníku.
Každé ráno byla PRArozcvička, hráli jsme PRAšachy, zpívali PRApísně, pekli PRAplacky…a tak… Tábor jsme zakončili velkolepou PRAHOSTINOU, kde jsme si upekli samozřejmě PRASE
Těch 14 dní, kdy celou naši zemi trápily katastrofální povodně, jsme strávili relativně v suchu a klidu.
Navštívená místa:
Okolí tábora – Blatenské rybníky (Kozák, Kačer, Budař), osada Blatnice
Okolní obce - Smilovy Hory (kostel), Ježov (kaplička)
Mladá Vožice – historické město na Táborsku, opevněný kostel sv. Martina, solnice z 15. století, kaple Nanebevzetí Panny Marie s křížovou cestou, barokní zámek
Šelmberk – rozsáhlá zřícenina hradu
Malý a Velký Blaník – výlet na bájnou horu, která ukrývá spící rytíře
Kámen – návštěva středověkého hradu
2003 – Toulovcovy maštale „HARRY POTTER“
Účast: 29 dětí + 4 praktikanti + 10 dospělých = celkem 43 osob
Cesta na tábor: měli jsme objednaný autobus (sponzorovalo AERO)– hra začala už na začátku cesty – jeli jsme samozřejmě „Bradavickým expresem“
Ubytování: letošní táborová základna byla opravdu luxusní – pronájem od pardubických pionýrů. V tomto tábořišti s mnoha stany jsme si mohli dovolit i ten luxus bydlet po jednom a ještě nám zbylo spoustu volných stanů pro víkendové návštěvy. Bydleli jsme opět v podsadových stanech a k dispozici jsme kromě kuchyně měli ještě několik dřevěných budov. Samotný tábor byl dosti rozlehlý díky velkému počtu stanů, které byly po obou jeho okrajích. Ze dvou stran nás obklopovaly zalesněné kopce, kvůli kterým jsme si užili sluníčka jen pár hodin denně. Což bylo příjemné, neb panovaly tropické teploty a místní potůček vyschl. Před vstupem do tábořiště se nacházela louka s fotbalovým hřištěm, které jsme mnohokrát využili. Za tábořištěm jsme měli také celkem přístupný les, který se nám také hodil na nejednu hru.
Vaření: vařilo se samozřejmě v Bradavické školní kuchyni – byla zřízena ve srubu a měla více místností. Kromě klasických táborových kamen tam byl i PB sporák = luxus. Elektřina tam sice nebyla, ale k dispozici byly 2 lednice ve stanu kousek od tábora, kam byl dovlečen kabelem el. proud z nedalekého rekreačního střediska. Takže v „chladícím“ stanu se daly nabíjet i naše první mobily.
Celotáborová hra: „Harry Potter – prázdninový kurs čar a kouzel“
Volba tohoto tématu byla tentokrát docela jednoduchá. Nápad přišel na podzim 2002, kdy šel do kin druhý díl příběhu o mladém kouzelníkovi, a děti nemluvily o ničem jiném. Děti byly samozřejmě z tématu tábora nadšené. Naše hra začala už první večer rozřazováním dětí do družstev, vlastně Bradavických kolejí. Jak jinak děti rozděloval kouzelný klobouk podle jejich vlastností a dovedností. Děti tedy byly studenty Bradavické kouzelné školy, někteří vedoucí byli učiteli na této škole a někteří byli strašidla. Měli jsme i hajného Hagrida nebo zdravotní sestru Madame Pomfreyovou. Společně jsme se učili, jak fungují jaká zaklínadla a která se smí používat a která ne. Naučili jsme se také spoustu užitečných věcí o bylinkách a jiných přírodninách, samozřejmě jsme je pak používali na vaření lektvarů. Kromě rostlin jsme se naučili poznávat i bájná a kouzelnická zvířata. Velkým táborovým hitem se stal jak jinak než famfrpál (z bezpečnostních důvodů jsme nelétali na košťatech). Hráli jsme na fotbalovém hřišti a i přesto, že jsme se nevznášeli, měla hra velký úspěch. Dalším úspěšným sportem byl kouzelnický softball. Nezapomněli jsme ani na noční hru, která byla tentokrát opravdu hodně napínavá. Děti chodily lesem plným mozkomorů, kteří je nesměli chytit. Ani tentokrát nechyběla výzdoba šatstva, kromě tradiční batiky, která byla použita tentokrát na šátky, jsme se naučili i „savit.“ Naředěné savo se nastříkalo na černá trika přes připravenou šablonu a obrázek se přenesl na látku – kouzlo?? Celotáborová hra končila velkou odpolední hrou, kdy jsme hledali kámen mudrců. Kouzelničtí učňové se museli přes různé nástrahy (trojhlavý pes, velký trol apod.) dostat až ke kameni mudrců a zachránit ho.
Na tomto táboře proběhla jedna velkolepá oslava: Bradavická matematická komise spočítala, že čtyři naši zasloužilí, na táboře slavící, žáci již žijí celkem již 1000 měsíců:
ZDENKA 25 let + BLANKA 25 let + TOMÁŠ 18 let + TERKA 15 let
Tak nám nezbylo nic jiného, než jim pogratulovat a pěkně to společně oslavit !!!
Navštívená místa: na „školních výletech“ jsme navštívili spoustu zajímavých míst:
Proseč – muzeum dýmek, domek spisovatelky Terezy Novákové, kde několik let žila
Bor u Skutče – tady jsme navštěvovali nejvíce koupaliště
Přírodní rezervace Maštale (Toulovcovy a Městské) – přírodní rezervace, ve které se nachází pískovcové skalní útvary a skalní města
Nové Hrady – krásný zámek ve stylu rokoka s rozlehlými, upravenými zahradami
Pivnická rokle – přírodní památka, cesta vede úzkými průchody mezi skalami
Betlémská jeskyně – uměle vybudovaný otvor ve skále, uvnitř se nachází historické nápisy a plastika Betléma
Litomyšl – krásné historické město s působivým centrem – Smetanovo náměstí – renesanční domy s podloubími, zámek Litomyšl – renesanční zámek, který je zapsán na seznam dědictví UNESCO
2004 – Doubravice (Dvůr Králové) „EMIL HOLUB“
Účast: 28 dětí + 3 praktikanti + 13 dospělých = celkem 44 osob + táborový pes Dáša
Cesta na tábor: měli jsme objednaný autobus
Ubytování: Pronajatá základna Ježkov u obce Doubravice (část obce Zábřezí), cca 5 km od Dvora Králové nad Labem (okres Trutnov) = zděný objekt + v okolním řídkém borovém lesíku postaveno pár stanů – kde se dalo. Tentokráte nám útočištěm bylo menší, ale za to kouzelné tábořiště Ježkov, kde nám ale rozhodně stany nepřebývaly a všechny návštěvy si musely stavět stany vlastní. Měli jsme základnu s podsadovými stany a k dispozici zděnou budovu, ve které byla dokonce elektřina a společenská místnost pro případ nepřízně počasí a opravdová teplá sprcha. Tábořiště bylo umístěné na kraji borovicového rovinatého a nepříliš hustého lesa, který byl vhodným prostředím pro většinu našich her. V nejbližší obci Zábřezí bylo koupaliště, které jsme několikrát využili.
Vaření: K dispozici jsme měli budovu, ve které byla samozřejmě kuchyně – sporáky, tekoucí teplá voda, lednice = prostě luxus. V budově byly i WC, umývárny a 1 sprcha. Pár pokojů jsme využili pro marodku a ubytování kuchařek, děti se vešly do stanů.
Nakupovat jsme jezdili do Dvora Králové (cca 10 km)
Měli jsme návštěvu z hygieny, ale paní hygienička byla tak unesena našimi africkými tanci, že nebyla schopna důsledně vykonat svoji práci – ale my jsme měli samozřejmě vše v pořádku!
Celotáborová hra: „Africká odysea – po stopách Emila Holuba“
Při tvorbě celotáborové hry jsme se inspirovali zážitky a dobrodružstvími cestovatele Emila Holuba. Procestovali jsme velkou část afrického kontinentu. A protože v dobách Emila Holuba nebylo obvyklé cestovat automobily, na své výpravy jsme se vydávali buď pěšky, nebo za pomoci zvířat, která byla zrovna po ruce. Při našem putování jsme narazili na opravdu nebezpečná zvířata. Naštěstí byla všechna umístěna v rezervaci ve Dvoře Králové, tak nás příliš neohrožovala. Setkali jsme se i se spoustou domorodých obyvatel navštívených zemí. Poznali jsme spoustu původních afrických kmenů (vzpomenu Masaje nebo Pygmeje) a naučili se některým jejich zvyklostem. Nutno podotknout, že někteří nebyli příliš přátelští, tak jsme se u nich příliš nezdržovali. Někde jsme naopak pobyli déle. Například na severu Afriky, kde nás místní tanečnice učila břišním tancům. Tato výuka se velice zalíbila děvčatům v naší výpravě, zato kluky tance příliš nenadchly, tak šli raději s jiným domorodcem do lesa vyrábět hudební nástroje na odpolední slavnost. Stavěli jsme si i jednoduché přístřešky z popadaných větví, bohužel nás při jejich stavbě napadly divoké včely, tak jsme museli stavbu přerušit. Ačkoliv jsme byli vzdáleni od našeho domova (Rakouska-Uherska) na stovky mil, byli jsme s císařským dvorem v neustálém kontaktu. Každé ráno jsme netrpělivě čekali u telegrafu na nějakou zprávu z domova, mohl to být úkol, pochvala nebo naopak pokárání, podle toho co jsme předchozí den napsali domů. Jako africkou výtvarnou techniku jsme si vyzkoušeli sypanou batiku. Díky pestrým barvám jsme lépe zapadli mezi africké obyvatele.
Vrcholem tábora byla návštěva SAFARI ve Dvoře Králové nad Labem – mladší členové výpravy absolvovali denní prohlídku, starší si vyzkoušeli noční safari s dobrodružným návratem temnou africkou nocí pěšky do tábora …
Navštívená místa:
Dvůr Králové – prohlídka největšího města, které jsme měli na dosah, návštěva zoologické zahrady a safari – jedna z největších zoologických zahrad u nás, starší účastníci navštívili i noční safari
Kuks – městečko se proslavilo hospitálem s kostelem Nejsvětější trojice, ale zejména sbírkou soch Matyáše Brauna, které představují lidské vlastnosti – 10 kladných a 10 záporných, prohlédli jsme si jak venkovní kopie, tak také lapidárium s originály
Les Království (Bílá Třemešná) – přehrada na řece Labi, vybudovaná kvůli povodním v roce 1897, přehrada na první pohled zaujme svým vzhledem – nepodobá se klasickým přehradám, brány s věžičkami umístěné na přehradě navozují dojem spíše mostu z dávných dob než přehrady
Zvičina – 671 m. n. m., na vrcholu se nachází Raisova chata s rozhlednou, která nabízí výhled do celého okolí, i na Krkonoše
Miletín – rodiště K.J. Erbena, známé „Miletínské modlitbičky“
2005 – Žirovnice – Tábořiště Javorníček „STŘEDOVĚK – CARCASSONNE“
Na rozdíl od předchozího roku jsme tentokrát měli tábořiště opravdu rozlehlé s mnoha podsadovými stany. Bylo postavené v podstatě uprostřed vysočinských lesů. Do nejbližší civilizace (městečka Žirovnice) jsme to měli asi 5 kilometrů, takže místečko to bylo vskutku poklidné. Velkou výhodou byla prostorná zastřešená místnost se stoly, kam jsme se pohodlně vešli za nepříznivého počasí. Bohužel nám pár dní pršelo, takže jsme sál na „mokrý program“ plně využili. Místnost byla tak prostorná, že jsme tam dokonce nacvičovali tance. Na tomto táboře jsme si také užili houbaření, tolik hub na žádném táboře asi ještě nebylo. Občas to ale bylo trochu ke zlosti, když se děti rozhodly uprostřed hry, že se vydají houbařit, místo aby hru dohrály.
Celotáborová hra: Středověk – Carcassonne
V této hře se mezi sebou utkaly 4 významné jihočeské větve rodu Rožmberků nazvané podle místních význačných měst. Zajímavou částí této celotáborovky bylo nezvyklé hodnocení, které probíhalo pomocí deskové hry Carcassonne. Podle toho na jakém místě se družstvo umístilo, tolik dostalo kartiček a z kartiček si stavělo své panství. Na táboře jsme se dozvěděli a vyzkoušeli si spoustu zajímavých věcí z doby středověku. Navštívili nás opravdoví znalci středověku a naučili nás krásné tance z období gotiky. A aby program nebyl zajímavější pro holky, než pro kluky, ukázali nám i středověké zbraně a některé z nich (ty poměrně bezpečné) jsme si mohli i vyzkoušet. Uspořádali jsme i středověkou olympiádu složenou z dobových disciplín (střelba lukem, souboje na kladině, apod.). Navštívili jsme také středověké tržiště, kde děti nabízely vedoucím své výrobky nebo předváděly všelijaká vystoupení (nejnezapomenutelnější byla opička tureckého kupce). Jako novou výtvarnou techniku jsme se na tomto táboře naučili drátkovat. Ve hrách jsme si vyzkoušeli třeba těžit kůru stromů, obsazovat nově získaná území, dokonce jsme uspořádali turnaj v řečnictví.
Navštívená místa:
Zámek Žirovnice – původně gotický hrad v současnosti barokně přestavěný zámek, v 17. století značně poničen při dobývání Švédy, ve 20. století vyhořel a byl dostaven do dnešní podoby. Stojí na břehu Hutního rybníka.
Počátky – prohlídka sympatického městečka, „výstup“ na vyhlídkovou věž kostela sv. Jana Křtitele. Kostel stojí ve středu městečka a nabízí krásný výhled do širokého okolí.
Jindřichův Hradec – návštěva a prohlídka historického města, krásné centrum – náměstí Míru, které je tvořeno spoustou renesančních domů se zachovalými podloubími. Uprostřed náměstí se tyčí Mariánský sloup. Navštívili jsme i vyhlídkovou věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Samozřejmě jsme si prohlídli i rozlehlý areál zámku, kde se nachází i část původního hradu.
Kamenice nad Lipou – návštěva nově zrekonstruovaného zámku a v parku ona slavná lípa