1988 - 1991
… před rokem 1988 - Turistický oddíl na Vodolce existoval jako samostatný odbor TJ AERO pod vedením manželů Klieglových, Stáni Pajerové a Míry Veverky… v roce 1988 už zůstal z původního obsazení jen „legendární“ Míra Veverka. Míra se spojil s Janou Zádovou, která v té době vedla turistický kroužek v ZŠ a společně oslovili taky Danu a Jirku Chrzovi…
… a tím začala „naše“ éra mládežnické turistiky na Vodolce…
1988 – 1994 Odbor turistiky TJ Aero Odolena Voda – Turistický Oddíl Mládeže (TOM)(hlavní vedoucí Míra Veverka, Jana Zádová, Jirka a Dana Chrzovi, Stáňa Koterová,v roce 1990 se přidali ještě Franta Kolovský a Pavla Součková)
1995 – 2012 TJ Aero – Turistický Oddíl Mládeže + školní kroužek ZŠ Odolena Voda (hlavní vedoucí Alena Sochůrková, v r. 1997 se přidala Marcela Mazurová)
2013 – 2018 člen Asociace TOM ČR – oddíl TOM 21109 Vodolka (TOM Vodolka) + ZŠ OV (hl. vedoucí Honza „Bléža“ Valter)
2018 – dosud (2020) člen Asociace TOM ČR – oddíl TOM 21109 Vodolka (TOM Vodolka)(hl. vedoucí Honza „Bléža“ Valter)
1988 – Ružbašská Milava „SPIŠSKOU STOPOU 88“
Slovensko (tehdy součást Československa)
První tábor současných pamětníků byl z dnešního pohledu hodně divoký.
Účast: 27 dětí (z toho 4 kluci 15 let – právě ukončili ZŠ) + 5 dospělých = celkem 32 osob
Cesta na tábor: všichni jsme jeli společně vlakem (přes noc) a všechno jsme si vezli s sebou, včetně vlastních stanů a kuchyně, na táboře jsme neměli žádné vlastní auto
Ubytování: měli jsme pronajatou oddělenou část veřejného kempu Ružbašská Milava (okres Stará Lubovňa), s vlastním hygienickým blokem (WC + umývárky), sprchy byly společné v kempu
Stany jsme měli vlastní – plátěná turistická „áčka“, která jsme si přivezli s sebou vlakem, co nejmenší, abychom je unesli, samozřejmě bez podsad…
Kemp byl na břehu řeky Poprad, ale koupat se v ní nedalo, koupat jsme se chodili do termálního koupaliště v lázních Vyšné Ružbachy – cca 5 km/1 cesta
Vaření: vařili jsme si sami na ohni – s minimálním vybavením, přivezli jsme si (vlakem) vlastní ocelové rošty a pouze 3 velké kotlíky!!! Lednici jsme neměli – potraviny jsme chladili potopené v řece Poprad (zřejmě důvod našich zdravotních problémů…)
Podle toho taky vypadal jídelníček – čerstvé maso jsme vůbec nepoužívali, využívaly se hlavně suché potraviny a konzervy, aby se nic nezkazilo (bylo samozřejmě vedro), na chuť se nedbalo, hlavně aby nebyl hlad…
Ve vedení kuchyně se spravedlivě střídalo ženské osazenstvo tábora – jedna velela a kdo měl právě volné ruce, tak pomáhal (hlavně vedoucí, ale i starší děti).
Chleba a pečivo vozili do kempu, ostatní potraviny jsme chodili nakupovat pěšky s batohem do Vyšných Ružbach – cca 5 km od tábora.
Heslo tábora: „Smrť paštikárom! – paštiky byly na každém výletě!
Celotáborová hra: „SPIŠSKOU STOPOU“
Děti byly OSADNÍCI – však jsme taky dobývali neznámá území…
Měli jsme 3 táborové osady po 9 dětech (osady se jmenovaly HUGO, VEVERKY a ORLÍCI).
Když už jsme vyrazili tak daleko, tak jsme se soustředili hlavně na turistiku a poznávání nových míst. Za ušlapané kilometry děti dostávaly ŠLÁPOTY, které si věšely na kožený řemínek na krku.
Navštívená místa:
Stará Lubovňa - skanzen, Lubovnianský hrad, krytý bazén, ve kterém jsme si uspořádali plavecké závody
Vyšné Ružbachy – malé lázeňské městečko, přírodní termální koupaliště, travertinový kráter, galerie soch v přírodě
Výlet do pohoří Pieniny – svezli jsme se na pltích po Dunajci, prohlédli si Červený Kláštor, přešli jsme hřeben Pienin a vrátili se přes Haligovské skaly s jeskyní Aksamitkou – to vše na jednom výletě…
Výlet do Vysokých Tater – lanovkou jsme vyjeli z Tatranské Lomnice až do Lomnického sedla – 2099 m n.m. = nejvyšší kóta, které jsme dosáhli (i když ne vlastními silami) – ale i cesta do tábora byla dost výživná…
Prielom Jarabinského potoka – skalní soutěska, kde jsme pozorovali raky kamenáče
Vrcholem tábora byla společná noc pod hvězdami v Levočských vrších s přespáním pod širákem a pozorováním noční oblohy – jednotlivé osady dovedl na místo noclehu odpolední azimutový závod, spali jsme všichni na jednom místě a ráno jsme se společně vrátili do tábora (zavřené stany jsme nechali přes noc v kempu bez dozoru).
Celkem jsme po Slovensku našlapali 85 km. A jak jsme to všechno stihli? – to fakt netušíme…
1989 – Skryje I „EXPEDICE TRILOBIT 89“
Účast: 28 dětí + 4 praktikanti + 6 dospělých = celkem 38 osob
Cesta na tábor: všichni jsme jeli společně - vlakem do Berouna, z Berouna jsme měli objednaný autobus, táborové věci jsme přivezli dvěma osobními auty, která byla k dispozici po celou dobu tábora (Jirkova škodovka + Janin trabant - combi)
Ubytování: měli jsme pronajatou 1 velkou chatu (2 x 4 lůžka) v rekreačním středisku TIBA na Zbirožském potoce, blízko Skryjských jezírek (okres Rakovník) – byl tam hlavní štáb, marodka a bydleli tam vedoucí (spali většinou na terase), děti spaly ve stanech – měli jsme vlastní plátěná turistická „áčka“, WC - 4 dřevěné kadibudky, mytí v potoce, sprchu jsme měli domluvenou 1 x týdně v hlavním objektu, kde byla i pitná voda …
Vaření: vařili jsme si sami na ohni – zase jen vlastní ocelové rošty a kotlíky, tentokrát jsme už měli i nějaké velké hrnce. Lednici jsme zase neměli, ale do obchodu nebylo zas tak daleko, tak jsme odebírali zboží průběžně.
Jídelníček se oproti Slovensku trochu vylepšil, ale pořád nic moc… pořád se vařilo hlavně z konzerv, čerstvé maso jsme určitě nekupovali…
Ve vedení kuchyně se spravedlivě střídalo ženské osazenstvo tábora – jedna měla službu jako hlavní kuchařka a kdo měl zrovna volno, tak pomáhal. Tentokrát jsme měli 2 praktikantky, které dobrovolně tíhly víc ke kuchyni než k dětským hrám, takže v kuchyni bylo celkem plno.
Nakupovat jsme chodili do Skryjí (asi 2 km) – pro chleba a pečivo chodili praktikanti pěšky s batohem (každý druhý den), pro větší nákupy jsme už jezdili autem (ale ne moc často…)
Celotáborová hra: „EXPEDICE TRILOBIT“
Velká mystifikační hra – vydali jsme se po stopách mezinárodní biologické expedice pod vedením Ignáce Barranda, která se v tomto kraji pohybovala před cca 20 lety a ztratila se neznámo kde, jak a proč... (Kdo o Ignáci Barrandovi nikdy neslyšel - tak to byl fiktivní potomek známějšího Joachima Barranda). Orientovali jsme se podle dobových novinových výstřižků (vyrobili nám je naši graficky zdatní přátelé v Aeru) a hlavně podle expedičního deníku, který jsme našli při úklidu odpadků ve Skryjských jezírkách. Využili jsme místních znalostí a celé široké okolí tábora jsme zapojili do naší mystifikace – takže děti nacházely stopy po expedici i při výletech po okolí, místní starší obyvatelé na ně ještě vzpomínali (většinou v dobrém)… Nakonec jsme našli i samotného Ignáce Barranda, který se skrýval před světem jako poustevník ve skryté lesní chatě kousek nad naším táborem – pozval děti ke svému ohni a vyprávěl nám spoustu věcí o místním kraji a hlavně přírodě, doplnil spoustu informací, které nám chyběly v našich táborových expedičních denících (Ignáce skvěle sehrál můj spolužák Václav, vědecký pracovník CHKO Křivoklátsko)
Děti byly rozděleny do 3 expedičních výprav – ZOOLOGICKÉ, BOTANICKÉ A GEOLOGICKÉ
Děti lovili svoje TRILOBITY – barevná plstěná kolečka, která si našívali na expediční čelenky. Při noční hře na vodácké výpravě každý získal dokonce opravdového trilobita (odlitek z Dentakrylu).
Táborový oděv: každá expedice měla svoji barvu trička (barvili jsme je na táboře), na která jsme si přes šablonu nastříkali symbol trilobita.
Navštívená místa:
Skryje – Geologické muzeum
Týřov – zřícenina hradu nad řekou Berounkou
Skryjská jezírka – přírodní rezervace na zbirožském potoce, kousek od tábora
Křivoklát – hrad navštívily všechny expedice při zpáteční cestě z vodácké výpravy
Krakovec, údolí říčky Javornice, Zvíkovec
Velíz – poutní místo s kostelíkem, v lese nad obcí Kublov
Vlastec – nejvyšší vrchol v okolí – 612 m n.m., Broumy
Rakovník – v okresním městě jsme navštívili Muzeum, Vysokou Bránu a hlavně jsme využili místní krytý bazén k pořádné očistě
Na táboře jsme měli k dispozici několik lodí (kanoe), které jsme měli uskladněné u řeky Berounky (cca 1,5 km od tábora). Využívali jsme je k tréninku, ale hlavně jsme během tábora absolvovali vodáckou výpravu s přespáním pod širákem. Vyráželo se po jednotlivých expedicích, vše potřebné jsme si vezli s sebou na lodích (spacáky, jídlo). Spalo se místě přístupném jenom po vodě, pod Velkou Pleší. Druhý den dopoledne se dojelo ještě po vodě do Roztok a odtud se lodě vezly zpět do tábora, děti se vracely pěšky (ještě s návštěvou Křivoklátu).
Na tomto táboře jsme našlapali téměř 100 km – skoro se nám nechce věřit, ale je to napsané v naší dobové kronice !!! Byli jsme zkrátka dobří!
1990 – Lipno „ROŽMBERSKÁ RŮŽE L.P. 90“
Účast: 28 dětí + 2 praktikantky + 6 dospělých (+ dva 5 letí kluci) = celkem 38 osob
Cesta na tábor: všichni jsme jeli společně vlakem do zastávky Rybník – Lipno, odsud pěšky na tábořiště, táborové věci přivezl Franta osobním autem s vlekem.
Ubytování: měli jsme pronajatou základnu AERA Vodochody – tábořiště MODŘÍN na břehu Lipenské přehradní nádrže (obec Lipno nad Vltavou, okres Český Krumlov), která byla využívána pro dětskou i rodinnou rekreaci. Byla to vyhrazená část velkého kempu, hygienické zázemí bylo taky jen pro nás, sprchy tam ale nebyly.
Spali jsme ve velkých rodinných stanech (předsíň + 2 vnitřní ložnice pro 2 – 3 děti). Stany byly součástí základny – byly mnohem pohodlnější než naše malá „áčka“.
Vaření: kuchyň byla na naše poměry dost luxusní – byla v maringotce, ve které byly 2 elektrické vařiče a dokonce i 2 lednice – náš jídelníček to zase trochu vylepšilo…
Ve vedení kuchyně jsme se zase střídaly, jak jsme měli zavedeno.
Nakupovat se už jezdilo jen autem – většinou do Vyššího Brodu.
Celotáborová hra: „ROŽMBERSKÁ RŮŽE“
Na co jiného si v tomto kraji pětilistých růží hrát, než na Vítkovce! Byli jsme rozděleni do pěti rožmberských rodových větví a soupeřili jsme mezi sebou v různých táborových disciplínách.
Vedoucích už bylo tolik, že utvořili vlastní rod – byli jsme Páni Sezimové z Ústí
Děti byly rozdělené mezi Pány z Hradce, Pány ze Stráže a Pány z Landštejna
Táborový oděv: oděv jsme si tentokrát připravovali v předstihu doma. Měli jsme krátké bílé řízy, na kterých byl našitý erb, každý rod měl v erbu růži ve své rodové barvě. Řízy se daly nosit přes běžný oděv, takže jsme je nosili i na některých výletech!
Navštívená místa:
Vyšší Brod – klášter, cesta podél koryta Vltavy pod přehradou, Čertova stěna
Rožmberk - hrad
Frymburk – cesta lodí na druhý břeh lipenské přehrady - Vítkúv Kámen (hrad)
Český Krumlov – výlet vlakem, návštěva města i zámku
Výlet na Šumavu -– cesta Avií (pod plachtou) do Nové Pece, odtud pěšky na Plešné Jezero
Rakousko – náš první porevoluční výlet do zahraničí – z Dolního Dvořiště po stopách koněspřežné dráhy z Č. Budějovic do Lince (ale celou jsme ji neprošli J)
Na tomto táboře jsme našlapali 105 km (NO COMENT)