1991 -1995

1991 – Skomelno  „KELTOVÉ“

Účast: 30 dětí + 2 praktikantky + 6 dospělých (+ 2 menší děti – Tomáš a Šárka) = celkem 40 osob

Cesta na tábor:  vlakem do Radnic, dál pěšky až na tábořiště u obce Skomelno,

táborové věci přivezl Franta osobním autem s vlekem.

Ubytování: pro tento tábor jsme měli (zdarma) zapůjčenou louku uprostřed lesa, kousek za obcí Skomelno na Zbirožsku (okres Rokycany) + příslib pomoci místních obyvatel

Celý tábor jsme si vybudovali na zelené louce sami (první víkend nám pomáhalo několik rodičů). Zase jsme se vrátili do svých malých turistických stanů, místo WC jsme si zbudovali na kraji lesa klasickou latrínu ze dvou klád, mýt jsme se chodili do blízkého potůčku nebo kousek dál do Skomelenského rybníka.

Vaření: kuchyň jsme si stavěli sami - byla v malém plátěném přístřešku, kluci dokonce postavili táborová kamna ze zapůjčených součástí (cihly, tály, komínek) - ve Skomelně se sehnalo všechno… Vodu jsme si vozili na dvoukoláku v bandách z chalupy na kraji obce (od Harantů) – cca 1 km. Děti zapřažené do dvoukoláku…

Ve vedení kuchyně jsme se zase střídaly, jak jsme měli zavedeno.

Nakupovat se už jezdilo jen autem do Radnic nebo do Rokycan.

    Celotáborová hra: „PO STOPÁCH STARÝCH KELTŮ“

Cílem táborové hry bylo získat pro keltský kmen BÓJŮ (což byli vedoucí) co nejvíc území.

Děti vytvořily další keltské kmeny – GOIDELOVÉ, PIKTOVÉ, GALOVÉ a GÓTOVÉ

Každý kmen si během tábora stavěl svoje sídlo – OPPIDUM - včetně veškerého vybavení – nakonec měli všichni stoly, lavice, oplocení, vstupní bránu, věšáky na ešusy, nástěnky – takže na konci tábora stálo na louce za Skomelnem krásné keltské sídlo, které se nikomu nechtělo bourat – ale museli jsme, louku jsme samozřejmě vrátili v původním stavu.

Děti musely ve svých kmenech hodně spolupracovat a taky hodně manuálně pracovat

Táborový oděv:  oděv jsme si zase připravili doma – všichni měli jednoduché režné haleny nebo šaty

Noční hra se odehrála v rámci přespání u blízkého zaniklého židovského hřbitova – hodně strašidelné prostředí… (celý tábor spal společně)

Jednotlivé kmeny (vždy 7 - 8 dětí + 2 vedoucí) vyrážely na magickou noc s přespáním pod hvězdami na zřícenině hradu Radeč – vše si nesli sami na zádech – cca 5 km/ 1 cesta

    Navštívená místa:

Radnice – hezké městečko (možnost nákupů), Muzeum

Výlet do údolí řeky Berounky – Kaceřov, cestou keltská hradiště a mohylová pohřebiště

Dobřív – vodní hamr, „Švédský“ kamenný most

Rokycany – muzeum

1992 – Fialník  (Fiolník)  „INDIÁNSKÉ LÉTO“

Účast: 28 dětí + 2 praktikanti + 1 praktikantka + 6 dospělých = celkem 40 osob

Cesta na tábor: vlakem do Vlastějovic, dál na kopec pěšky,

táborové věci přivezl Franta osobním autem s vlekem.

Ubytování: pro tento tábor jsme si vypůjčili základnu od vodáků z Čelákovic - ve staré hájovně na vrchu FIALNÍK nad obcí Vlastějovice u Zruče nad Sázavou

Do budovy hájovny jsme se samozřejmě nevešli, ale měli jsme tam základnu včetně základního zázemí. Kolem jsme měli postavené vlastní stany (zase naše malá „áčka“), ale hodně se spalo venku. V budově byl jeden záchod, který jsme využívali jen pro kuchyň, děti měly v lese kadibudky – získali jsme 2 vyřazené vojenské kadibudky od Delfínů (ocelová skládací konstrukce opláštěná celtou), což byl oproti latrínám celkem luxus.

Vaření: kuchyňka v hájovně byla malá, vařili jsme si tam akorát tak kafe na vařiči. Potraviny jsme úspěšně skladovali v chladném sklepě. Hlavní vaření probíhalo na dvoře na ohništi na našich roštech. V budově byl taky zdroj pitné vody a tuším, že pod stříškou na dvoře byla zřízená umývárna s několika umyvadly. Další voda byla až v Sázavě, což bylo celkem z ruky.

Ve vedení kuchyně jsme se zase střídaly, letos jsme ale měly zdatného pomocníka Pavla, který se začínal učit kuchařem, a dost ho to bavilo.

Co se týká jídelníčku, tak si pamatujeme hlavně obrovskou úrodu ostružin v okolním lese, které jsme konzumovali v mnoha podobách – ostružinové knedlíky, na svačinu tvaroh s ostružinami apod.

Nakupovat jsme jezdili autem do malého krámku ve Vlastějovicích – ale ochotná paní majitelka sehnala vždycky všechno, co jsme si objednali.

    Celotáborová hra: „INDIÁNSKÉ LÉTO“

Celý tábor jsme žili „indiánským životem“, což se ukázalo jako vděčné téma. Děti byly rozdělené do tří indiánských kmenů – PONKA, OMAHA, DAKOTA, vedoucí byli LIDÉ NOČNÍ OBLOHY. Kmeny měly pouze společné služby, každý bojovník ale soutěžil sám za sebe a získával pírka do čelenky v různých indiánských zkouškách – střílelo se z luku, hrál se lakros, atd.

K dispozici jsme měli od vodáckých majitelů základny pár lodí, které byly uskladněné dole u řeky (asi 1 km od tábora), tak jsme je občas využívali k vodáckým hrátkám. Na delší vodu jsme ale nevyrazili.

Nejstarší bojovníci (a bojovnice) měly splnit osobní zkoušku odvahy s přespáním v lese – každý si zabalil věci na noc a vyrazil navečer sám z tábora podle plánku – nakonec se ale všichni sešli na jednom místě, cca 8 km od tábora, sami, bez vedoucích. V noci se ale přihnala bouřka, tak jsme nevydrželi a jeli je autem zkontrolovat – zasahovat jsme ale nemuseli, naši mládežníci si poradili sami  - postavili si přístřešky proti dešti a druhý den se všichni společně vrátili v pořádku do tábora.

Táborový oděv: byl samozřejmě indiánský, děti (rodiče) si ho šily doma a některé modely byly opravdu krásné.

    Navštívená místa:

Vlastějovice – stanice ČD, tady jsme se často zastavili cestou z výletu, děti utratili pár korunek, párkrát nám v místní restauraci i uvařili

Fiolník – na vrchu zřícenina hornického kostelíka sv. Máří Magdalény – ráj geologů (v okolí jsou četné bývalé hornické štoly) a sběračů ostružin

Zruč nad Sázavou – zámek

Český Šternberk – zámek

Výlet údolím Sázavy – Stvořidla

Kutná Hora – Chrám Sv. Barbory, Vlašský Dvůr

1993 – Kaceřov  „SLET STRAŠIDEL“

Účast: 28 dětí + 2 praktikanti + 1 praktikantka + 6 dospělých = celkem 37 osob

Cesta na tábor: nejspíš vlakem do Radnic a dál pěšky až na tábořiště (7 km), táborové věci jsme určitě přivezli autem s vlekem až do tábora.

Ubytování: pro tento tábor jsme měli poprvé pronajatou kompletně zařízenou táborovou základnu od skautů z Plzně – na břehu řeky Berounky, u Kaceřovského mlýna (okres Rokycany)

Přijeli jsme na kompletně zařízené tábořiště s podsadovými stany a několika dřevěnými přístřešky. Ale byli jsme poslední turnus, tak jsme si poprvé taky vyzkoušeli bourání tábora. Tábor se boural za velkého vedra, veškerý materiál se vozil do blízké hájovny (3 km), kde se ukládal do patra ve stodole – dodnes vzpomínáme na tu neskutečnou celodenní dřinu. Užili si ji samozřejmě nejen vedoucí, ale i praktikanti.

Vaření: kuchyň byla v pěkném dřevěném přístřešku, měli jsme funkční táborová kamna, pitná voda se vozila od Kaceřovského mlýna – cca 500 m. vařilo se celkem pohodlně, muselo se denně topit v kamnech, ale od našich roštů to byl zase pokrok.

Ve vedení kuchyně jsme se pořád střídaly, jak jsme měli zavedeno.

Nakupovat se jezdilo autem do Radnic nebo do Rokycan.

    Celotáborová hra: „SLET STRAŠIDEL NA BEROUNCE“

K tomuto táboru jsem bohužel nenašla žádné zápisky, takže vycházím jen ze svých matných vzpomínek. Měli jsme dost malých dětí, tak jsme zvolili pohádkové téma. Inspirovala nás krásná knížka výtvarnice Vítězslavy Klimtové – LEXIKON STRAŠIDEL. Z této knížky si každý zvolil svoje strašidlo a tím se potom na táboře stal. V rámci našich strašidelných klání jsme si samozřejmě procvičili všechny tábornické disciplíny.

Měli jsme na tábořišti kanoe a pramici. Tábor byl přímo u řeky, nemuseli jsme nikam docházet, tak jsme řádili na vodě celkem často.  Vydali jsme se i na dvě delší výpravu po vodě, ale bez přespání, týž den jsme se vraceli zpátky do tábora.

Nejstarší strašidla byla na opušťáku s přespáním na hradě Libštejně (7 km od tábora), byli bez vedoucích, jen s praktikanty, další podrobnosti si nepamatujeme, takže žádný průšvih se asi nekonal...

Táborový oděv: byl samozřejmě významnou součástí celotáborové hry. Děti (rodiče) si ho připravily doma, inspirovaly se ve zmíněné knížce, kdy byla všechna strašidla krásně ztvárněná. Převlečeni za strašidla jsme strávili většinu času 

    Navštívená místa:

Kaceřov – středověká tvrz, za vodou naproti táboru, Berounku jsme brodili po jezu

Libštejn – zřícenina hradu na Berounce, šli jsme tam všichni, ale nejstarší strašidla tam zůstala přes noc a druhý den se vraceli sami do tábora

Liblín – do Liblína jsme jeli na pramicích po řece a zpátky jsme se vraceli pěšky

Radnice – hezké městečko, oblíbený výlet do civilizace za nákupy

1994 – Skryje II.  „STAROVĚKÉ ŘECKO“

Účast: 30 dětí + 4 praktikanti + 6 dospělých = celkem 38 osob

Cesta na tábor: měli jsme poprvé objednaný vlastní autobus (f. Jakál), který nás dovezl až k brodu u mlýna Na Slapnici – odtud jsme už museli pěšky.

Při cestě z tábora (po 14 dnech) na nás ale pan Jakál nějak zapomněl a my jsme čekali se všemi svými zavazadly u brodu marně několik hodin. Nakonec nás zachránil náhradní dopravce, kterého se nám podařilo narychlo sehnat, ale na Vodolku jsme dorazili s několikahodinovým zpožděním…

Ubytování: nejspíš se nám nepodařilo sehnat nic nového, tak jsme využili osvědčenou základnu v rekreačním středisku TIBA na Zbirožském potoce, blízko Skryjských jezírek (okres Rakovník) – zase jsme měli pronajatou jednu velkou chatu, ale museli jsme oprášit taky naše staré turistické stany, které už měly dávno doslouženo.

Vaření: vařili jsme si zase na ohni – oprášili jsme naše ocelové rošty, tentokrát jsme už ale měli i dva PB vařiče, kterými jsme si vypomáhali. Při troše šikovnosti šlo na nich uvařit jednodušší jídlo pro celý tábor. Lednici jsme neměli, vodu jsme vozili z hlavního objektu…

Jídelníček nám trochu oživila Markéta Vondráková, která se specializovala na sójové maso a další bezmasá jídla. Sója se moc neujala, ale sladké kaše měly u dětí celkem úspěch.

Nakupovat jsme jezdili autem do Skryjí, občas jsme zajeli do Rakovníka, kde byl mnohem větší výběr.

    Celotáborová hra: „STAROVĚKÉ ŘECKO“

Táborová hra vycházela z klasických řeckých bájí a pověstí. V chatě jsme měli zřízeno sídlo bohů – OLYMP a všechny hry byly inspirovány touto tématikou.

Táborový oděv: všichni jsme měli dlouhé bílé antické řízy, vyrobené většinou z vyřazených prostěradel – naše společné nástupy s „vavřínovými“ věnci na hlavách vzbuzovaly zaslouženou pozornost procházejících turistů.

Na táboře jsme měli zase k dispozici vlastní lodě (kanoe), které jsme měli uskladněné u řeky Berounky (cca 1,5 km od tábora). Využívali jsme je k různým vodním hrátkám nad jezem, uspořádali jsme závody ve sjíždějí skryjského jezu, ale na delší výpravu po vodě jsme se tentokrát nevypravili.

    Navštívená místa: samozřejmě jsme využili cíle z minulého tábora na stejném místě

Skryje – Geologické muzeum, drobné nákupy

Týřov – zřícenina hradu nad řekou Berounkou

Skryjská jezírka – přírodní rezervace na zbirožském potoce, kousek od tábora

Křivoklát – hrad

Krakovec, údolí říčky Javornice, Zvíkovec

Rakovník – Muzeum, Vysoká Brána, krytý bazén, nákupy

1995 – Kocába  „CESTA KOLEM SVĚTA ZA 14 DNÍ“

Účast: 32 dětí + 3 praktikanti + 3 praktikantky + 5 dospělých = celkem 43 osob

Cesta na tábor: už cesta vlakem na tábor byla součástí celotáborové hry

Ubytování:  měli jsme pronajatou chatu od ČTU (Česká tábornická unie) na říčce Kocábě, mezi obcemi Velká Lečice a Malá Hraštice, kousek od Dobříše

V chatě jsme měli táborové zázemí – hlavně kuchyni, pokoje jsme využili pro ubytování některých vedoucích a jako marodku. Na malé (nakloněné) rovince kolem chaty jsme museli natěsnat naše turistické stany. Suché kadibudky byly v lesíku, myli jsme se v potoce (tedy v Kocábě). Luxusní bylo ohniště ve starém lomu, kousek od chaty - lomová stěna fungovala jako radiátor.

Vaření: kuchyně v chatě byla poměrně luxusní, byl tam dokonce PB sporák i s funkční troubou. Pitná voda ale v místě nebyla, vozila se autem z Hraštice po značně kamenité cestě.

Jídelníček jsme tentokrát mohli rozšířit o pečené laskominy – pamatuju si, že velký úspěch měla PIZZA (samozřejmě pravá italská, když už jsme byli v Itálii).

Vynikající pečivo jsme odebírali z pekárny v malé Hraštici (pěšky s batohem), pro větší nákupy se jezdilo autem do Dobříše.

    Celotáborová hra: „CESTA KOLEM SVĚTA ZA 14 DNÍ“

Už na předtáborovém soustředění se děti rozdělily do 4 družstev a zvolili si, za který stát se zúčastní naší táborové cesty kolem světa. Měli jsme účastníky ze ŠPANĚLSKA, SINGAPURU, FRANCIE a EGYPTA. Vedoucí byli Průvodci klubu cestovatelů. Všechny státy si na tábor přivezli krásné státní vlajky. Všichni účastníci měli cestovní pasy, do kterých sbírali víza z jednotlivých navštívených zemí. Každý den jsme navštívili jednu zemi a měli tam program podle místních tradic a zvyků – např:

Francie – módní přehlídka

Řecko – olympiáda

Severní pól – jsme dobyli na společných lyžích

Do Japonska jsme cestovali vlakem Schinkanzen

V Austrálii jsme se dostali do pralesa a museli jsme si sami vařit

V Americe jsme se dostali na opravdový ranč a učili se jezdit na koních

Brazílii jsme navštívili samozřejmě v době karnevalu

V Rusku se v noci protrhla přehrada na Jeniseji a museli jsme se evakuovat na kopec… atd.

Na tomto táboře jsme strávili víc času táborovými hrátkami než na výletech. Lodě jsme neměli (nešlo by to), ale údolím Kocáby jsme se brodili pěšky po proudu i proti proudu…

Táborový oděv: z domova měly děti ušité krásné státní vlajky,

podle států jsme měli různě barevná trička, na které jsme si přes šablonu nastříkali symbol našeho tábora - GLOBUS

    Navštívená místa:

Dobříš – zámek a zámecký park

Stará Huť u Dobříše – památník Karla Čapka

Nový Knín – muzeum rýžování zlata na Kocábě

Malá Hraštice – nejoblíbenější výlet s návštěvou vyhlášené místní pekárny s cukrárnou

Lečický vodopád – hezký splávek kousek pod táborem, kde jsme se i koupali – průtok říčky Kocáby úzkou skalní průrvou

Nová Ves Pod Pleší – celodenní pobyt na místním ranči s výukou jízdy na koních